Státnice - proto se nechci bát!!!

Měla jsem jeden den před státnicema. Už jsem se těšila, až to budu mít za sebou a chtěla jsem, ať to přijde co nejdřív. Ale ten poslední den... najednou začínám zjišťovat, co ještě neumím, začínám fantazírovat o tom, na co všechno by se ještě mohla komise zeptat a kam odbočit....čas běží a běží a nestíhám do večera projet znova ještě všechny otázky.... A tak si říkám: a dost! Učení odkládám, otevírám zpěvník, beru do ruky kytaru a začínám chválit Pána Boha.... A najednou přichází pokoj....

Písnička, která se mi dostala ten večer nejvíc pod kůži a kterou jsem si připomínala ještě i chvilku před státnicema byla jedna dětská písnička. Někdo mě vede za ruku, když bojím se jít tmou. V posledním verši se zpívá: Někdo mě vede za ruku, proto se nechci bát. To je ten, který o mně ví, můj dobrý Pán Bůh laskavý, který mě má tak rád. A to je přesně to, co jsem potřebovala. Já se bojím, ale já se bát nechci!!! Já se bát nemusím! Ať se bude dít u státnic cokoli (třeba si vytáhnu magnetooptiku :D), tak já se nemusím bát, protože Pán Bůh bude se mnou i tam. A pokud mě od státnic vyhodí, tak nevyhodí jen mě, ale i Pána Boha a to přece nedopustí :D :D. S takovýma myšlenkama jsem ten den šla spát. A spánek to byl zase po několika dnech pokojný.

Ráno jsem si slova této písničky ještě opakovala, než to přišlo. A Pán Bůh tam se mnou opravdu byl. V porovnání se spolužáky jsem si vytáhla ty absolutně nejlepší otázky a odstátnicovala nad mé očekávání dobře. Je ze mě slečna inženýrka :D.

Co jsem si z této zkušenosti odnesla? Je normální se bát, ale my se bát nemusíme. Ne, když je s námi Pán Bůh. Buď Mu vzdána čest a sláva za to, že nás neopouští ani v situacích, kdy se cítíme bezmocní a bojíme se.