Nanotechnolog speciálním pedagogem

Školní rok za mnou. To byl ale rok. Rok plný změn. Kdo by to byl v září řekl, že já, čerstvá inženýrka nanotechnologií skončím jako učitel v rehabilitační třídě speciální školy (třída pro nejvíce postižené děti, s těžkou mentální retardací a kombinovaným postižením).

Cesta to byla zvláštní a komplikovaná, ale když se zamyslím, tak to bylo to nejlepší, co jsem mohla od Pána Boha přijmout. Byly to přesně ty zkušenosti, které jsem potřebovala a naučila jsem se dovednostem a vlastnostem, které mi jako technicky vzdělanému člověku a "vědátorovi" chyběly. Hlavně komunikaci s lidmi. Komunikaci s velmi různými lidmi.

V tomto prostředí si člověk uvědomí, že priority nemusí být vždy tak, jak si je představujeme my "zdraví". Zde se člověk dostane do prostředí, kde se obrovsky raduje z takových maličkostí jako je krátkodobý soustředěný pohled, hezky snězený oběd nebo nakreslený kroužek. Zkušenosti k nezaplacení.

Dneska pro mě tato zkušenost s koncem školního roku končí, vracím se na akademickou půdu a zpět do vědátorské společnosti, ale na těchto 8 měsíců nikdy nezapomenu. Pánu Bohu buď za to dík!!!